Opět je všechno trochu jinak

V kavárně jsme se nesešli, takže jsme se neposunuli. Ale vlastně ano. Uvědomil jsem si, že je to hlavně na mně. Původně jsem chtěl si promluvit s kamarádkou (provozovatelkou kavárny), ale ta tam nebyla. Byl tam její manžel. Povídali jsme si a já čekal, jestli někdo přijde, přičemž jsem věděl, že většina nepřijde. Omluvili se: práce a nemoc.

Měl jsem v plánu pořádat v kavárně třeba křest knížky, nebo nějaké přednášky, ale z toho sešlo. Kavárna se zavírá. Tak jsem si pokecal s provozovatelem, vypil kávu, snědl dortík a šel domů. Nemusel jsem tam být sám, mohl jsem tam být se ženou, jenže se to jaksi nehodilo. Kavárna zavírala v 17 hod. a ona od 18 hod. měla cvičení v sokolovně. Kavárna a sokolovna jsou nahoře, my bydlíme dole a jí se pochopitelně nechtělo jít nahoru, pak dolů a zase nahoru. Navíc věděla, že většina nepřijde. Nerušil jsem to, protože jsem se chtěl domlouvat s kamarádkou o možnosti pořádat u ní akce, proto jsem tam šel a čekal, zda se někdo objeví.

Nevěděl jsem nic jen o dvou kolegyních, jedna mi potvrdila, že přijde, druhá se neozvala. Dal jsem jim akademickou čtvrthodinku a pak jsem volal. Jedna byla v práci, druhé přijela nečekaná návštěva. Člověk míní, život mění.

Podíval jsem se na to pozitivně. Chci přednášet, pořádat přednášky a čtení, vydávám knihu. Chci si stejně obnovit živnost a nechci řídit spolek, stále schůzovat, naopak se chci někam posunout. Přitom si to musím uspořádat v práci, abych ji mohl v klidu opustit, až přijde čas. Až najdu za sebe náhradu. Mám na to tři roky, pokud dříve nepřijde nějaké zhroucení systému.

Cítím, že se to blíží. Proto už se v systému (nelidském) moc neangažuji, dělám jen to nejnutnější, snažím se z něj vystoupit a pracovat na systému novém. Jak?

Svou tvořivostí, což je zahrada, chata, psaní, přednášení a zvaní hostů. Proto kniha, proto blogy a web, proto činnosti, které mi přinášejí radost a dávají smysl.

Zdravé fórum sice neztratilo své opodstatnění, ale ztratilo na významu. Je třeba se posunout. Proto se rozmýšlím, kam napnu svoji pozornost a energii. Vím, že nyní je to zejména práce v práci, která mě živí. Je to práce na zjednodušení a vymanění se ze smyčky, kterou jsem se omotal a dusím se v ní. To je prioritní požadavek na řešení.

Druhým je dotažení knihy do konce, po grafické úpravě a korekcích bude následovat tisk čili vydání a následně propagace a prodej. Tohle náročnější období proběhne do konce roku.

Přitom budu ještě zkoumat, jak se zapojit do projektu 4Lidi. Tohle vše se mi honí hlavou a uvidíme, na jakou cestu mě sám život a duše zavede.