O zdraví, pacientech a lékařích

Strach a stres jsou nejlepší kamarádi nemoci a utrpení. Radost, smích, láska, pohyb a pobyt v přírodě jsou nejlepší kamarádi života a zdraví.

Přivodit si infarkt či žaludeční vředy z politiků je nesmírně hloupé. Přesto je takových hlupáků hodně.

Chronický pacient je hrdým sponzorem farmaceutického průmyslu a současně čerpačem zdravotní péče. Počátkem chronického pacienta je často věta lékaře: "paní, toho se nezbavíte do konce života". Tak paní poslechne a do konce života je chronicky nemocná. Naopak zdravý člověk je donátorem, a přitom zdravotní péči nečerpá a zároveň farmaceutický průmysl nepodporuje. Z toho plyne, kdo je pro farmaceutický průmysl dobrodincem. Ten, kdo se nechá léčit do konce života.

Čím více prášků, tím menší imunita, čím méně pohybu, tím menší imunita, čím více jídla (a nezdravého), tím menší imunita, čím více strachu, tím menší imunita, čím méně smíchu, tím menší imunita. Dělejte to přesně naopak a svou imunitu posílíte.

Je třeba se vrátit k pacientům, neboť hrozí, že by se po dobu mé nepřítomnosti mohli uzdravit. Tato slova vložil autor pokračování Jirotkova Saturnina M. Macek do úst doktora Vlacha. A ještě tam uvádí, že lékařská ordinace je jediné místo, kde může lékař požádat ženu, aby se svlékla, a ještě dostane zaplaceno. (citováno téměř přesně, ale z důvodu místa trochu volněji, než je v textu knihy)

Doživotní záruku člověku může poskytnout jedině lékař. Ten ho bude léčit až do smrti.