Nemocný, kam se podíváš

Tak nějak moc nemocných tu máme. A máme tu nemoci, které už naše skvělá západní medicína dávno vymýtila. Jako např. záškrt a černý kašel.

Také tuberkulóza, AIDS a další virózy. Rychle na očkování a brát antibiotika. Trochu si odpočinout a rychle do procesu. Copak se takhle dá žít?

A co stres? Život "lidského zdroje" není k žití, protože se s námi tak zachází. Jako se zdrojem, který když dojde, tak se nahradí. Jsi vyčerpaný, nevýkonný? Máš na krku hypotéku, děti? Nevíš, z čeho budeš žít? Už nemůžeš dál a tělo ti vypovědělo službu?

Už ti nezabírají prášky, seš na pokraji vyhoření a zhroucení? Nezajímá! Korporát to nezajímá. Nastoupí někdo jiný, čerstvý zdroj, který tě nahradí.

Těch faktorů, které oslabují přirozenou imunitu těla, dostávají lidi do psychické nepohody, úzkosti je celá řada. A lidé tomu systému ve své většině podléhají. Nezastaví se, nepřemýšlí, jedou dokud mohou. Dokud je nemoc (či dokonce smrt) nezastaví.

Je to přece normální být nemocný, unavený, v depresi. Brát "tuny" prášků a vylučovat "malou chemickou továrnu", však oni mě v té nemocnici opraví. Možná ano, ale nemoc (horší) přijde znovu, když se nezměníme, když jedeme životem rychle a zběsile jako dosud.

Z toho jsem už dávno vystoupil, snažím se zachytit signály těla, ne vždy se to daří, ale převážně nebývám nemocný, maximálně tak jednou do roka a na pár dní. Ale to už musí být. Většinou si to ani nepamatuju. Ani to nedohledám, protože na ty dva (tři dny max) si ani neberu neschopenku.

Nerad totiž chodím k doktorům. Po Covidu s léčením na telefonu už vůbec. Takový lékař u mě pozbyl autoritu a nemá mi co radit. Rady si vyhledám jinde a hlavně jsem přijal zodpovědnost za své zdraví a razím heslo, že normální je být nemocný, přirozené je být zdravý.