Jak být zdravý aneb co funguje?

Být zdravý je umění zvládat život. Také se říká, že být zdravý je stav mysli, nebo jinými slovy mentální nastavení.

Nemoc začíná v hlavě. Nebo také nemoc je signál těla. Je lepší s nemocí bojovat nebo ji přijmout jako varování a jako začátek změny svého nastavení, svého způsobu života, své transformace směrem k radosti a zdraví? To druhé je silnější a trvalejší (bez vedlejších účinků léků), je to o přijmutí zodpovědnosti za svůj život, je to o častějším žití v přítomném okamžiku, o naučení se žít v nejistotě, ale zároveň v důvěře v život.

Jde o cestu naslouchání svému tělu a své duši. Je to i o poznatcích (zpracování informací) a experimentech sám na sobě. Co mi tak nejlépe vyhovuje. Není to o askezi či veganství, dlouhodobém půstu, absolutní abstinenci a žádných sladkostech. Je to o míře, doslova zdravé míře a o určitém očistném procesu, který se nastartoval tou změnou, poznáváním a experimentováním.

Je to i cesta duchovní, ne nutně náboženská či ezoterická, spíše jde o sebe-uvědomění, o svou autenticitu, o soulad se svou duší, zklidnění mysli a naslouchání tělu. Duše promlouvá pocity, tělo tím, že se cítíme špatně. Pokud se přežeru (třeba na nějaké rodinné sešlosti) jako prase, většinou to vím, navíc tělo mi to dá najevo, je mi zle a následně se postím, abych svému tělu (a sobě) prospěl. Resp. abych napravil to, co jsem si způsobil, když jsem přehnal míru, a navíc zcela vědomě a při smyslech.

Chybami se člověk učí. Zajímavé je, že se cítím zdravější, energičtější a klidnější díky tomu, že jsem opustil léky, nenavštěvuji lékaře, přestal jsem být poslušný a našel jsem cestu k sobě. Žiju, jak umím. Začal jsem se Čtyřmi dohodami a pak přišel Covid.

Zpětně viděno: skvělá škola. Škola zpochybnění autorit a slepé důvěry v média, škola hledání alternativy, škola odvahy, opuštění komfortní zóny a škola psychické odolnosti. Doba zamaskovaná, která paradoxně přispěla k odkrývání masek. Doba, kdy se některé vysmívané tzv. konspirační teorie, stávaly pravdou, protože přes veškeré lži se pravda nakonec ukáže.

Jen ji mnozí nevidí, či odmítají vidět. Jsou to většinou ti lidé, kteří potřebují mít život pod kontrolou, kteří jsou přesvědčení o své neomylnosti, mají jasno a přiznat si chybu nedokážou. Natož, aby si přiznali, že naletěli, že se nechali obelhat, tak si raději dál nalhávají a klamou sami sebe.

Ale to není má věc, byť se to třeba týká mých blízkých či známých. Kdo jsem já, abych je soudil či je přesvědčoval?

Když budou chtít, mohou si cokoliv ode mě přečíst na mých blozích a webech. Nechat se inspirovat mými myšlenkami, mým psaným slovem. Věřím, že k Vánocům si budou moct koupit i mou knihu.

Vše je o tom, že já žiju svůj život, a každý jiný žije svůj. Jen se prostě potkáváme a s někým svůj čas sdílíme. Ať už je to rodina, nebo přátelé, sousedé, známí, kolegové v práci, klienti.

Buďte všichni zdrávi, ale hlavně buďte sami sebou a hledejte cestu k sobě. Ke své duši a svému tělu. A mysl občas pošlete do háje.

Říct si občas "je mi to u prdele", nebo "seru na to", je nesmírně osvobozující a přináší klid a mír v duši. Je to zdraví prospěšné. A funguje to!