Fakt se mi to nezdá

Tak mi žena líčila, jak málo dětí chodí do školky, jak pořád kašlou a smrkají. Rodiče s nimi nejsou doma a vnucují je do školky.

Po pár dnech žena smrká a kašle také. S několika lidmi, s nimiž jsem měl dohodnuté nějaké jednání, jsem se nesešel, protože chřipka nebo covid. Do lékárny chodí lidi v rouškách. U těch s respiračními chorobami je to vyžadováno. Dali ceduli na dveře.

Kamarád nejde na ping pong, léčí se. Já jsem jako obvykle nepadl. Dávám si studenou sprchu, chodím bez čepice a rukavic. Necpu se prášky. Nemohu vyloučit, že něco taky nechytnu. Tělo si zkrátka ten odpočinek a klid vyžádá, pokud ho přetěžuju, a nemusí to být jen fyzicky, naopak psychicky, stresem je to horší. Tak uvidím. Zatím jsem v dobré fyzické i psychické kondici, takže jsem zdravý.

Před pár dny jsem byl absolutně vyveden z míry. Byl jsem v šoku z toho, co jsem viděl. Zíral jsem na to jako debil, lapal po dechu, krve by se snad ve mně nedořezal. Nevěděl jsem, zda mám brečet nebo se smát. Úplně mě to rozhodilo. Byl jsem přesvědčen, že něco takového už v životě neuvidím.

A co jsem to viděl? Chlapa samotného v autě s respirátorem na ksichtě. Nemohl jsem z toho bizáru odtrhnout oči, dokud mi nezmizel z dohledu. Ještě nějakou dobu jsem civěl s otevřenou hubou, než jsem byl schopen přejít ulici.

Fakt se mi to nezdálo.